Hrůzyplná píseň o ZUŠce ve Mšeně
1. Dovolte, bych suše předpokládal, 6. Čtvrtá už je téměř nepodobná,
ve Mšeně, že ZUŠku znáte tu. někomu kdo podobný si je.
Ta budova u nádraží stojí, Samé flétny, velké i ty malé,
a ukrývá zlatou paletu / trumpetu. jako když jich flétnař nasije.
Ta trumpeta často v noci troubí, Pískají a hlučí všechny spolu,
písničky, a hlavně vesele, fujara do toho klokotá,
takže když to sousedé uslyší, nad tím vším persóna vskutku tvůrčí,
s hrůzou v očích padaj z postele. paní učitelka Skopcová.
2. V noci také obživují štětce 7. Pátá malba je ze všech nejvýše,
a malují co je napadne. až u střechy, na níž sedá pták.
Po nápadu, a tím pádem v pádu, Tím, že je to malba nejhornější,
malby na zdech tvoří záhadné. možno tvrdit, že je to Horňák.
Zračí se v nich tváře strašidelné, Jak se štětce pod střechu dostaly,
podobné jsou sotva někomu, nejde rozumně vysvětliti,
možná, že snad zdejším učitelům, prostě jim to za nerozum stálo,
co propadli tomuto domu. toho chlapa vymalovati.
3. První malba zdá se je podobná 8. A tím končí tento hrůzný příběh,
podobě Čeňka Hlavatého. jehož náplní se horror stal.
Jako by ji vousem vymaloval, Jak trumpeta štětce pobláznila,
neviděti nic podobného. v člověku krev by nedořezal.
Bezvlasatá hlava, modré oči, Proto ZUŠku obcházej obloukem,
tvrdé rysy, nadto ostrý zrak, jestli nechceš v síti lapen být,
je to stále ještě pouhý člověk, neboť kdo se nechá jednou chytit,
nebo je to pohádkový drak? s Múzami do smrti musí žít.
4. Druhá malba, to jsou samí brouci,
motýli a jiné havěti.
Mezi nimi obličej se ztrácí,
přec je ho v tom trochu viděti.
Je to Pavel, milovník přírody,
muziky a prostě života,
dobrým lidem pohodu rád vrací,
nevnímá, že život utíká.
5. Třetí malba je málo podobná,
někomu kdo tu vyučuje.
Možná, že snad panu školníkovi,
jenž se tu skrytě vyskytuje.
Čistotu a blahodárné teplo
trumpetě, štětcům poskytuje,
a tak v skrytu měsíčního svitu
se tu troubí, ba i maluje.
Ph.Dr. Josef Šebesta, Ph.D., vedoucí hudebního oboru
